Rozhovor s RNDr. Luďkem Niedermayerem, europoslancem a místopředsedou…
VíceFord nedávno oznámil, že i v Česku je nyní možné díky systému Blue…
VíceKolega Petr Dobeš si do své rubriky „Bazarové elektromobily“ pozval…
VíceByl jsem pozván na event který pořádala společnost Huawei. Ta přináší…
VíceJan Staněk se jako investor do technologických startupů vydal na…
VíceDnes je mým vzácným hostem polárník Mgr. MgA. Petr Horký, Ph.D.…
VícePro všechny, kteří si tajně přáli, abych si jednou jako hosta pozval…
Více
Váš potomek, nově sám rodič, někdy po roce 2030:
„Tati, ty jsi taky ještě dlouhé roky jezdil
dieselovým autem i když jsi věděl, že ty zplodiny způsobují třeba rakovinu nebo astma a že to vypouštění CO2 prokazatelně
přispívá ke globálnímu oteplování? Teď máme ta nesnesitelná vedra v létě skoro bez dešťů, v zimě sotva
vidíme sníh a migrace z neobyvatelných států se začíná vymykat kontrole.“
Vy: „Počkej, takhle to
nemůžeš brát, po bitvě je každej generál, většina lidí jezdila na naftu. My jsme si mysleli, že to jsou jen
řeči vědců a té Gréty. A vůbec, osobní auta byla jen malá část, co všechny ty námořní tankery, uhelné
elektrárny a krávy…“
Mně více než stačilo žít dva a půl roku v Nanjingu, 13 milionovém industriálním městě na jihovýchodě Číny a každý den na vlastní oči vidět, cítit, jíst a pít toxiny silně znečištěného životního prostředí, kdy se i 30x překračovaly normy toho, co je v Evropě bráno jako pro zdraví limitní. Měl jsem často černé svědomí, kam že jsem to vzal svoji rodinu s dvěma malými dětmi. Nejednoho z mých čínských kolegů, bylo jich ke stovce, věkem 25 až 35 let, sužovala silná astmata, nádory, neplodnost nebo potraty.
Když jsme se v roce 2012 vrátili zpět na Moravu, vážil jsem si toho, že vidíme modrou oblohu nad hlavou, dýcháme svěží vzduch, pijeme čistou vodu z kohoutku a jíme zdravé potraviny – věci, které bereme jako naprostou samozřejmost. O kvalitní veřejné zdravotní péči, vzdělávání a fungující demokracii nemluvě.
Proč je Čína (a ostatní rychle se rozvíjející země) tak silný znečišťovatel? Protože v raných fázích jde po hospodářském růstu a pozvednutí životní úrovně miliardy lidí. Péče o životní prostředí přichází na řadu až s životní úrovní, kdy mají lidé základní potřeby uspokojeny. A protože vyrábí spoustu spotřebního zboží od levných cetek až po high-tech elektroniku, které my tak rádi a ve velkém nakupujeme.
Mimochodem, smutnou realitou je, že v přepočtu na hlavu je Česko větším znečišťovatelem než Čína. A jestli je někdo skutečným leaderem na poli efektivní adopce elektromobility, tak je to vedle Norska a většiny EU právě Čína.
Stěhujeme se do měst a „trápí“ nás starosti prvního světa: dojíždění v zácpách, stres v práci, hypotéka, věčný boj s přibývajícími kily, bolavá záda, nedostatek spánku, kam letos poletíme 2x na dovolenou, na jakou škol(k)u nám vezmou děti, jakou kupu krámů jim koupíme k narozkám / Vánocům, když už všechno mají, jestli neřídit větší SUV když je ten operativní leasing tak výhodný, závislost na elektronice, masáž (sociálních) médií, …
…úplně jsme se ve městech odtrhli od přírody, jejích cyklech, zákonitostech, energie a rozmarech. Ztratili jsme pokoru a moudrost, že to, co zasejeme, to taky sklidíme, nebo taky mnohem méně, protože přišly povodně, sucha nebo nemoci... Nemáme ponětí, odkud se bere ta voda v kohoutku, jídlo v supermarketu, plyn na topení, elektřina na svícení, nafta do auta nebo kerosin do letadla. Je nám to jedno, my máme svých starostí dost.
A když je pak ve vyspělém světě, jehož je bohatnoucí Česko nyní jednoznačně součástí v dobrém i špatném, většina populace takto apatická — té populace, která spotřebovává obrovské množství energie jak přímo, tak přes spotřební zboží — tak se nám exponenciálně rozjíždí spirála globálního oteplování a nezvratných procesů, které těžce pocítí na svém zdraví a kvalitě života generace po nás.
Posledních 200 let, od dob industriální revoluce, se napříč kontinenty, hlavně v Evropě, Severní Americe a Asii, k Zemi chováme velice macešsky. Spotřebováváme bezhlavě ukrutným tempem všechna fosilní paliva a uvolňujeme do atmosféry bambiliony CO2.
Možná svítá paprsek naděje, že díky COVIDu začneme být
pokornější a přehodnotíme styl života a sním spojený konzum.